Vyznání - Kurilian Gem

Kurilský bobtail

Vyznání

Proč kočky? A proč zrovna kurily?

Pár slov o nás

Naše rodina je ve středním věku. Mamka je doma ze zdravotních důvodů, tatínek jezdí s kamionem, dcera pracuje ve školství a starší syn pracuje přes počítač v Brněnské firmě.

I když si myslíme, že jsme na samém začátku v chovné stanici, roky letí a my se kurilům věnujeme již 8 let. Tedy pravda je, že kurilové se věnují nám!

Jak to bylo od začátku..

Naše děti vyrůstaly v době, kdy začaly útočit různé alergie a bylo mnoho neřádů, které ničily dětem imunitu. V té době jsme byli s manželem stále s nimi. Jezdili jsme po lékařích, léčitelích a hledali to nejlepší, jak utlumit dýchací problémy a i stres, který přinášel život.

Kdo hledá, ten najde. I my jsme našli dobré lidi, lékaře i léčitele. Spousty rad v odborných časopisech, chytrých knihách i v médiích. Tím nejcennějším byla láska. Láska od lidí, ale především bezprostřední láska zvířat a k přírodě. Ano zvířátka – neváhali jsme. Pejska jsme měli a kočičku jsme si přáli. A teď jakou?

Manželovi se líbilo Kartouzské plemeno, tak jsme měli kartouzáčka. Byl s námi několik let a děti ho milovaly. Kocourek byl hbitý, hravý a uměl si uhájit i chvíle pro sebe. Vše bylo fajn, o chvíle, než začal mít problémy s ledvinami. Přestože měl péči tu nejlepší, co jsme mu mohli zajistit a pan veterinář se opravdu snažil, kocourek nás opustil. Všichni jsme to nesli dost těžce a dětský smutek nás přesvědčil, že to bez kocourka nepůjde.

Tak jsme si vybrali modrého Mainského mývalího, něžný obr. Opravdu byl krásný, něžný a nejmenší dcerka v něm měla největšího kamaráda. V té době bylo modré zbarvení u tohoto kocourka výjimečné a postupem času jsme poznali, že to přineslo opět nezvratný zdravotní problém. Stalo se, že jsme v poměrně krátké době poznali stesk po dvou krásných dušičkách a chlupatých přátel. Bylo to zásadní období v naší rodině a hodně jsme probírali život, zdraví a lásku, stesk.

Manžel nás v té chvíli chtěl ubránit dalšímu bolestnému zklamání, tak jsme rozhodli, že si dáme delší čas na strávení bolesti a stesku po kocourcích.

Za nějaký čas jsme se ocitli o Vánocích u štědrovečerní večeře a zjistili jsme, že dárky nám moc radosti nepřinesly. Chybělo nám všem něžné, vřelé vrnící srdíčko. A přišlo rozhodnutí. Ano – kocourka, ale nekříženého, zato silných zvířecích genů.

Nicolas

Bylo nám něco po třicítce, tak jsme si opravdu našli plemeno čiperné a silné. Byl to Bengálský kocourek.

Kdo zná tyto kočičky a kocourky lépe, tak přesně ví, jací jsou a jak dokáží zaplnit celý den legrací, hravostí a tvrdohlavou náturou.

Náš Nicolka Bondival má značení F2.

Dnes je Nicolkovi 18 let a stále je zasloužilý krásný kastrát. V rozmezí půl roku jsme zároveň s Nicolkou přijali do rodiny i pejska bišonka Rubicona.

Rubicon

Kocourek měl vždy hlavní slovo a Rubínek zase výhody venkovního venčení. Postupem let však Rubínkovi stačila už jen zahrádka a dvoreček.

Byl to mazel a miloval všechny naše kočičky a ony o něj pečovaly až do jeho 17 narozenin.

Bylo všem moc smutno, když nám před Vánoci usnul únavou a věkem.

Chovná stanice Kurilských bobtailů

Před 10 lety mamka ze zdravotních důvodů zůstala doma, děti byly na školách, tatínek jezdil po světě a radosti nějak ubývalo. Tak se rodinná rada domluvila, že se splní maminčin sen.

A jaké?.. "Zdravé, nekřížené, krásné, komunikativní, a ne moc známé plemeno".

Poprvé si mamka sedla a iniciativně začala "surfovat" po internetu a s pomocí dcery Haničky se zamilovala do kurila chodícího po kmeni stromu, jako by to bylo jednodušší než běhat po zemi.

Kurilský bobtail je krásný od přírody, zdravý, nekřížený, má rád zimu i léto, silné plemeno, chytré, komunikativní a chová se jako pejsek v kočičím kožíšku.

Bengálec je z asijských konců horkokrevný a kuril zas rozvážný z kurilských ostrovů. Před osmi lety jsme Nicolku seznámili s třemi malými kurilátky. Byla to legrace a Nicolka se po 4 měsících stal vůdcem smečky. Jako jedinému mu je často zima.

Teď po 8 letech života s kočičí kurilskou smečkou a jedním bengálcem, můžeme porovnávat spoustu rozdílností v chování a barevnosti života naší kočičí rodiny.

autorka: Hana Nováková